S koupí základní 12leté Aberlour jsem, přiznám se, trochu otálel. Hlavním důvodem byla jeho voltáž, která papírově nemohla konkurovat mým oblíbeným silnějším sherry kouskům. Netvrdím, že je množství alkoholu automaticky přímo úměrné kvalitě whisky. Trh je ovšem přesycený neskutečným množstvím lahví, a tak je potřeba vybírat. Protože na mě v poslední době moc „hypermarketových“ jednosladů s minimálním množstvím alkoholu nezapůsobilo, z této kategorie si už jen vyzobávám. Po několika letech míjení oné lahve na pultě obchodu jsem se ale přece jen odhodlal vyzkoušet.
Pár informací na začátek
Palírna: Aberlour
Název: Speyside Single Malt Scotch Whisky
Stáří: 12 let
Obsah alkoholu: 40%
Region: Speyside
Nádherně vyvedená válcová krabice vínové barvy s jemným vroubkováním jako by lákala na výjimečný sherry zážitek. Krásná je i samotná lahev baculatějšího tvaru s odlitým jménem palírny a rokem 1879 označující… hádejte co. Prezentaci lze těžko něco vytknout. A co se skrývá uvnitř?
12letá Aberlour je mixem whisky ze dvou typů barelů. Prvním z nich je americký dub po bourbonu, druhým je španělský sud po Oloroso sherry. Barva je jantarová, o její “pravosti” ovšem můžeme jen polemizovat. Etiketa totiž neobsahuje informaci o dodatečném obarvování. Stejně tak se nedočteme, zda byla použita filtrace za studena. Přihlédneme-li ale k faktu, že 48% sourozenec této whisky nese přímo název Non-chill filtered, přiklonil bych se k názoru, že tahle „dvanáctka“ byla pořádně vychlazená.
Ochutnávka
Vůně: je lehká a velmi sladká, především po sherry a červených jablkách, připomíná želé medvídky, lehký náznak karamelu, vanilky a čerstvých květin, dub na pozadí.
Chuť: jemná, třešňová pecka, višeň, vanilka, zelené hrozny, čokoláda, zázvor a špetka pepře.
Zakončení: středně dlouhé s chutí dubu, zázvoru, hořké čokolády a koření.
Po přidání vody: Vodu bych tentokrát nedoporučoval a když už, tak bych s ní šetřil. Ve vůni ani chuti se to významně neprojeví, akorát si už tak jemnou whisky ještě více zředíte.
V různých fázích ochutnávky si whisky zajímavě chuťově „sedá“. Co tím myslím? Když si přičichnete, vnímáte jistou lehkost a sladkost. Při napití se v ústech přidají výraznější, příjemně nahořklé tóny. Právě ty nakonec dominují v závěru. Nos a závěr tak tvoří celkem zajímavý kontrast.
Sám o sobě není 12letý Aberlour rozhodně špatné pití. Minimálně začátečníkům ho lze doporučit. Pokud už ale máte něco odpito a začnete jej srovnávat s dalšími lahvemi ze stejné kategorie, dochází mu trochu dech. Řekl bych, že již zmíněná nízká voltáž na tom bude mít nemalý podíl. Chuťová paleta je totiž poměrně široká. Dovolte mi v souvislosti s tím navázat na úvod, ve kterém jsem mluvil o neochotě si tuto lahev pořídit. To bych chtěl v následujícím odstavci trochu rozvést v širších souvislostech.
Základní řada Aberlour obsahuje lahve, které zrály 12, 14, 16 a 18 let. Samozřejmě čím starší, tím více vám provětrají peněženku (i když v Česku se překvapivě pohybuje cena 14leté a 16leté verze na stejné úrovni). Většina palíren se snaží vydávat starší whisky s vyšší voltáží, což je naprosto správný a logický krok. Alkohol navíc totiž dokáže mnohem lépe “prodat“ extra chuť, kterou whisky získala delším stařením. Nepříznivým vedlejším efektem je ovšem o něco nižší produkce. Podniky tak stojí před otázkou, zda chtějí zákazníkovi nabídnout lepší pití, nebo půjdou cestou vyššího zisku. Aberlour si dle mého názoru vybral možnost číslo dva. Vedle dobré prezentace spoléhá na to, že se drtivá většina zákazníků rozhoduje na základě stáří whisky a důležitost množství alkoholu záměrně opomíná. Nejen 12letá, ale i 14letá a 16letá Aberlour je tak lahvována při nejnižším možném množství alkoholu 40%. Na pováženou drahá 18letá půllitrovka pak voltáž „milostivě“ zvedá na 43%. Pokud máte rádi alkohol silnější, musíte jít do limitovaných a speciálních edic, což ovšem znamená sáhnout do kapsy ještě hlouběji.
Nic ve zlém, Aberlour. Tvoji 12letou lahev jsem si užil a když mi někdo nabídne sklenku, bránit se určitě nebudu. Další kousky z tvojí produkce si ale prozatím nechám ujít, protože nesouzním s prodejní politikou tvojí základní řady. Ta by dle mého zasluhovala „tuning“ v podobě pár procent alkoholu navíc. Jedná se ale čistě o můj osobní pohled, který není podpořený konkrétní ochutnávkou. Nikoho nechci odrazovat, aby si lahve zakoupil a udělal vlastní názor. Za sebe svých 900 Kč utracených za 12letý Arbelour nelituji, připlácet ale dalších 800 Kč za starší kousky při zachovaných 40% nebudu. Leda byste mě v komentářích přesvědčili, že dělám chybu.