Před nedávnem jsem na tomto webu nešetřil chválou na 12letý Kilkerran. Celou recenzi jsem pak ukončil tím, že se za chuťovými zážitky z oblasti Campletown budu vždy s nemalým očekáváním vracet. Toto předsevzetí jsem učinil i na základě ochutnávky výborného 10letého Hazelburn, jehož recenzi jsem záměrně vynechal, protože už jej prakticky nikde nekoupíte. Hledajíc další chutě z tohoto regionu, narazil jsem na nezávislou stáčírnu Douglas Laing. Ta se, mimo jiné, zabývá výrobou blended malt whisky z produktů palíren sídlících v totožných regionech. The Gauldrons, o kterém dnes bude řeč, je umíchán pouze z jednosladů vyprodukovaných v již zmíněném regionu Campbletown. Tím pádem není moc těžké uhodnout, co uvnitř lahve najdeme. Své „ano“ si před finálním plněním řekly Glen Scotia a whisky patřící do rodiny Springbanks.
Jen pro úplnost, rozdíl mezi lahvemi označenými jako „blended malt“ a čistě „blend“ je v typech whisky, které přicházejí do procesu míchání. Kasický blend obsahuje jednosladovou i obilnou whisky, zatímco blended malt obsahuje pouze jednoslady. Proto jsou taky dražší. Narozdíl od single malt whisky, blended malt obsahují jednoslady pocházející z různých palíren.
Pár informací na začátek
Nezávislá stáčírna: Dougles Laing
Název: The Gauldrons
Vydání: 6
Stáří: neuvedeno
Obsah alkoholu: 46.2%
Region: Campletown
Filtrováno za studena: ne
Dobarvováno: ne
Výrobce se tentokrát pustil do hodně zdobného balení, jejíž hodnocení ponechám čistě na vašem vkusu. Dominuje mu obrovský kompas. V jeho centru se nachází pavouk, jehož původ lze nalézt v legendě o králi Robertu Brucovi. Ten, demotivován prohranou bitvou, nalézá novou vůli bojovat, berouce si příklad z pavouka neúnavně spřádajícího pavučinu. Název whisky pak pochází z Gaelštiny a znamená “bouřlivé pobřeží”. Toto pojmenování je pravděpodobně inspirováno polohou regionu. Campbletown se totiž rozkládá na dlouhém výběžku z pevniny mezi ostrovy Islay a Aran. A právě od moře ze západu přicházejí ke Skotským břehům poměrně časté silné bouře.
Ochutnávka
Vůně: slaný karamel, pomerančová kůra, zahřívací koření a arašídové máslo. Svou krémovou paletou připomíná Baileys.
Chuť: je krémová, máslová s tóny citrusového ovoce, především pomeranče; koření dominuje sůl a pepř; dezert s lehce medovým krémem a vanilkou.
Zakončení: krátké až středně dlouhé, krémové, medové a slané.
Po přidání vody: Vůně je o něco medovější. V chuti se stává nápoj lehčí, zvýrazňující krémovou sladkost Baileys.
Zpočátku jsem byl mírně zklamán očekávajíc o něco větší vliv Springbanks. Jedním dechem ale dodávám, že je to čistě můj osobní problém, protože nic takového výrobce neslibuje. Kolem a kolem, jednalo se o příjemné překvapení. The Gauldrons chutná jako luxusní dezert, ve kterém dominuje slaný máslově-medový krém s lehkými tóny pomeranče. Díky 46.3% alkoholu je tato chuť krásně výrazná.
Pokud byste opravdu chtěli slyšet nějaké negativum, zmínil bych spíše jen obecný problém míchaných jednosladů. Kvalitní single malt zpravidla mívají svůj unikátní charakter, podle kterého se často dají i rozpoznat. Pokud je začnete míchat mezi sebou, vytvoříte sice novou chuť, ale osobité hrany jejich původních složek se tím „obrousí“. S tím je ovšem třeba počítat, ne je kvůli tomu zatracovat. Minimálně u dnešní chuťově výrazné lahve, prosté dobarvování a filtrace za studena, naopak štědré co do podílu alkoholu, by to byla chyba.
Malá poznámka na závěr. The Gauldrons se vydává v co do množství poměrně omezených edicích. Pouze 3000 lahví na každou šarži mělo zachovat kontinuitu jejich vydávání. Výrobce se nedávno vyjádřil, že díky předzásobení bude moci v budoucnu produkovat ve vyšších objemech. Pokud ovšem chcete stihnout ještě dnes ochutnávaný batch číslo 6 a neodradí vás cena, která je o něco vyšší, než bych u podobného produktu očekával, máte nejvyšší čas. Pomalu ale jistě se doprodává.