V posledním článku jsem se rozepsal o základní 12leté whisky palírny Aberlour. Abych si udělal život jednodušší, rozhodl jsem se pro dnešek zůstat ve stejných vodách. Opět základní whisky, i když tentokrát 10letá, a opět podíl alkoholu 40%. Od Aberlour se téměř neposuneme ani geograficky. Stačí popojet autem 10 minut na sever a dorazíme do Glen Grant. Že jsou tyto dvě palírny takový kousek od sebe není náhoda. Když Johnovi a Jamesi Grantovým vypršela roku 1839 smlouva na pronájem palírny Aberlour, založili si tito podnikaví bratři o rok později palírnu novou. Jejich produkce měla velký úspěch a na svou dobu typické mladší jednoslady (zrajících okolo 4, resp. 5 let) pomáhaly nasytit stoupající poptávku po whisky na trhu. A nejen na tom Skotském. Začátkem druhé poloviny 20. století začal Glen Grant prodávat single malt do zahraničí, konkrétně do Itálie, kde se dodnes jedná o jednu z nejpopulárnější značek.
Pár informací na začátek
Palírna: Glen Grant
Název: Speyside Single Malt Scotch Whisky
Stáří: 10 let
Obsah alkoholu: 40%
Region: Speyside
Krabice, ve které se Glen Grant prodává, je vyvedena z pevného kartonu s vlisovanými geometrickými ornamenty. Různě staré lahve základní řady jsou, jak je často zvykem, rozlišeny barvou. U 10leté verze došlo na přírodu evokující zelenou. Působí klidně a harmonicky, zároveň tvoří krásný kontrast s bílým a zlatým písmem.
Ač se box ani lahev nikterak nevyjadřuje k filtraci za studena, našel jsem internetové zdroje, které ji potvrzují. No a pokud byste se pídili potom, zda bylo barvy lučního medu docíleno za pomoci karamelového barviva, odpověděl bych vám stejně. Neříkejte, že jste to nečekali.
Pravda, papírově nemá 10letý Glen Grant nijak vzrušující parametry. Pokud jste se ho teď ale rozhodli odepsat, ještě chvíli vyčkejte. Měl bych pro vás jedno eso v rukávu, které by přece jen mohlo zažehnout jiskru zvědavosti. Známý anglický whisky kritik a spisovatel Jim Murray, který každoročně aktualizuje svou Jim Murray’s Whisky Bible staví tuto lahev hodně vysoko. Šestkrát po sobě, počínaje rokem 2013, ji označil za nejlepší Skotskou jednosladovou whisky o stáří maximálně 10 let. Mimo to se může 10letý Glen Grant chlubit několika oceněními ze Skotských i světových alkoholových soutěží. Tak co? Dáte mu šanci?
Ochutnávka
Vůně: svěží vůni dominují sladké tóny karamelu, medu a hrušek, v neposlední řadě i obiloviny. Mírně rumová.
Chuť: je krémově lehká, krásně zakulacená. Z ovoce dominuje hruška a zelené hrozny. V porovnání s nosem se překvapivě objevuje vlašský ořech, doplněný tóny vanilky, mléčných bonbonů, čokoládových lanýžů a sena.
Zakončení: poměrně krátké s příchutí hroznů, sena a jemným náznakem kakaa a rumu.
Po přidání vody: zvýraznění mléčných bonbónů a hroznů.
Když jsem lahev otevřel poprvé, byla na můj vkus až moc jemná a ne moc zajímavá. Časem jsem na ni ale změnil názor. Možná i oxidace zapracovala. Co do vůně je whisky sladce jednotvárná, v chuti se přidají jemně nahořklé a nakyslé tóny, které výsledný dojem vítaným způsobem obohatí. Závěr by měl taky něco do sebe, jen kdyby neodezněl tak rychle.
Vraťme se tedy k Jimu Murraymu a jeho Whisky Bibli. Pokud bych měl odpovědět na otázku, zda 10letý Glen Grant stejným způsobem zafungoval i na mě, odpověď by byla nikoliv. Ale pozor. Tím nechci říct, že je špatná, jen že mám mezi whisky do deseti let jiné favority. Přestože jsou mé chuťové preference nastaveny jinak, pořád považuji tuto lahev za chutnou a začátečníkům bych ji určitě doporučil. Cena 800 Kč je také poměrně příznivá. Věřím, že pokročilejší whiskaři se už dívají trochu jinými směry a pokud tuto lahev vyzkoušeli, vracejí se k ní jen v případě, že jim její tóny káply do noty. Tak jako například Jimu Murraymu.