Můj bratranec, mimochodem člověk, který se zajímal o kvalitní alkohol už v době, kdy jsem nepotřeboval nic víc než Tullamore Dew a Becherovku, mě už dlouhou dobu přemlouval k návštěvě netradičního baru 2to2 nedaleko centra Ostravy. Tam už ale dávno nebydlím, a tak se mi podařilo na jeho nabídku kývnout až s velkým zpožděním. Ač jsem na začátku vůbec nic nečekal, odnesl jsem si ohromné množství whisky zážitků, o kterých jsem se rozhodl napsat článek. Na úvod ještě dodám, že tento text vzniknul čistě na základě mých osobních postřehů z návštěvy baru a nebyla mi za něj poskytnuta peněžní, ani jiná kompenzace.
Jak to chodí v 2to2
Začnu vůbec tím nejzajímavějším, tedy způsobem, jakým se v baru platí. Sklenka destilátu vás totiž v přepočtu nevyjde na víc, než kolik byste v přepočtu zaplatili v e-shopu za celou lahev. Jednoduše na příkladu: 0,04l sklenka Jack Daniels se v době psaní článku prodává za 29 Kč, což je v přepočtu 507,50 Kč za 0,7l lahev. Nabídka je to lákavá a o to větší smysl dává u dražších lahví. Ty si běžně nemůže dovolit každý. Dopřát si ale vzorek prakticky bez marže už je ale docela jiná písnička. A pokud o koupi takové lahve uvažujete, není nic jednoduššího, než si ji nejprve zajít do 2to2 vyzkoušet.
Jak si podnik vydělává na svůj provoz, když do jeho zisků zásadně nepromlouvá marže? V 2to2 platíte za čas, jaký tam strávíte. Za každou půlhodinu strávenou v baru před 17. hodinou platíte 25 Kč, večerní posezení vás pak vyjde na 35 Kč za půlhodinu. Čas se počítá od vaší první objednávky a zaplatit můžete s tou poslední. To je ideální řešení, kdy se nemusíte cítit pod tlakem, že uběhla první minuta a vy nemáte nic na stole, či že posledního panáka musíte vypít ve spěchu, ať se vejdete do limitu. Prioritou je si svůj čas opravdu vychutnat, ne nikam pospíchat.
Dominantou podniku je velký bar s opravdu širokou nabídkou destilátů, jimž vévodí rumy a whisky. Zastoupená je široká škála produktů, od těch základních regálových až po poměrně drahé lahve. Nevíte-li si rady, co ochutnat, můžete zkusit prodiskutovat své chuťové preference s personálem. Pan majitel očividně dbá na to, aby obsluha měla o prodávaném alkoholu nejen znalosti, ale aby to byl zároveň jejich koníček, takže jsou vám schopni alespoň do jisté míry poradit. Jistě, můžete se vydat cestou popíjení cenově dostupných blendů. Pokud ovšem, podobně jako já, popíjíte za účelem hledání nových zážitků, proč nevyzkoušet třeba Glendronach 21letý? Na ten v klasických barech jen tak nenarazíte, stejně jako na speciální edici Ardbegu zvanou Uigeadail. Veškeré destiláty, které, krom již zmíněných rumů a whisky, zahrnují bourbony, giny, vodky, koňaky, likéry, tequily či ovocné destiláty, jsou servírované ve skle, které je pro daný účel ideální. Nemusíte se tedy bát, že vám bude někdo servírovat Octomore v tumbleru. Donesou vám jej ve sklence typu Glencairn, takže i tady všechno v pořádku.
Protože bar funguje od roku 2017, předpokládám, že se zmíněný systém prodeje osvědčil. A protože je to nápad, zdá se, unikátní, rozhodl se ho majitel baru Filip Mach patentovat. Měl jsem to štěstí na něj v baru narazit a prohodit s ním o celém konceptu pár slov. O patent byl údajně zpočátku zájem, nikdo jiný jej však zatím nevyužívá. Několik podniků se pokusilo systém placení za čas nelegálně okopírovat, příslušné úřady se však postaraly o ukončení této činnosti. Majitel vidí v tomto systému velký potenciál, neboť je rozšiřitelný na různé typy konzumací. Myšlenky na franšízu, či otevření dalších podniků se však kvůli nejisté covidové situaci rozhodl na nějaký čas uložit k ledu.
Co jsem ochutnal
Osobně jsem se rozhodl vyzkoušet lahve, které jsem si zatím nikdy nepořídil především pro jejich vyšší cenu. Druhou prioritou výběru bylo cílení na chutě jiných krajin, které jsem kvůli svému hlavnímu zaměření na Skotskou produkci zatím upozaďoval. Protože jsem si užíval společnost svého bratra a bratrance, nedělal jsem si o jednotlivých vzorcích celistvé poznámky. Těch pár vět, které jsem si ke každému vzorku napsal, proto berte spíš orientačně. Detailní popisy palety si zpravidla zapisuji až po dlouhodobější zkušeností s lahví, kdy mám pocit, že ji dobře znám. A co jsem tedy vyzkoušel?
Nikka Coffey Grain
Jedná se o obilnou whisky voltáže 45% vyrobenou v Japonsku. A ne, nemusíte se bát, že by byla vedle kukuřice a malého množství naklíčeného ječmene, použita jako vedlejší ingredience káva. Ono Coffey v názvu odkazuje jméno Skotského vynálezce kolonového destilačního zařízení, které se k výrobě této whisky používá.
První dojmy: Ve vůni a chuti byla patrná dominance karamelu, vanilky a dřeva. Velmi jemná whisky, která mi chuťově evokovala rum.
Jak jsem si ji užil: Mé první setkání s Japonskem, a zároveň první obilná whisky kterou jsem kdy pil. Byla velmi dobrá, na jeho chuti mně ovšem zaskočila jedna věc. Nevím, zda to bylo šarží, oxidací, či něco ovlivnilo moji chuť před první ochutnávkou, ale nepodařilo se mi identifikovat žádné dominantnější ovocné složky, přestože se jimi tato whisky prezentuje.
Nikka Coffey Malt
Druhá ochutnávka z Japonské palírny. Obsah alkoholu zůstává stejný, surovina se však mění na sladový ječmen. K destilaci se opět používá kolonový destilační přístroj Aenease Coffeyho. Protože destilace neprobíhá v měděných kádích, není splněna jedna z podmínek pro označení Single Malt. Nikka se tak rozhodla označit svou whisky alternativně jako Coffey Malt.
První dojmy: Dezertně sladká whisky s vůní po vanilce a banánu, ke které se v chuti přidávají další tropická ovoce.
Jak jsem si ji užil: Můj první Japonský malt jsem si naprosto zamiloval pro takovou dominanci sladkého banánu, jakou jsem doposud u žádné jiné whisky nezaznamenal. Věřím, že se mi do rukou nedostává naposledy.
Kavalan Solist Sherry Cask
Cenami ověnčená whisky z Taiwanu dozrávající v sudech po sherry. Solist edice Kavalanu se neředí, zůstává na úrovni 58,6% alkoholu, která je v sudu v době ukončení maturace. Proto (a také díky sherry sudu) je hnědá, a hustá.
První dojmy: Ve vůni a plné chuti nepřekvapivě dominuje sherry, dub a koření. Závěr je středně dlouhý s chutí slupek od višní.
Jak jsem si ji užil: Opět radost z dvojitého zážitku. Poprvé jsem vyzkoušel whisky z Taiwanu, a rovnou cask strength. Zážitek to byl robustní, sladký a poměrně přímočarý.
Ardbeg Uigeadail
Desetiletý Ardbeg je dlouholetou jistotou, kterou si ovšem vychutnají jen ti, kteří holdují zakouřené whisky. Moji dva společníci, kteří si vychutnávali převážně rumy mezi ně určitě nepaří, já jsem byl ale na speciální verzi klasiky, i vzhledem k pozitivním reakcím na internetu, hodně zvědavý.
První dojmy: Směs zakouřených vůní s náznakem penicilinu (což je u Adrbegu klasika) naprosto převálcovala můj nos, po čemž moji dva příbuzní zpozorněli a projevili zájem ochutnat. K mému překvapení si svůj doušek velmi pochvalovali. Oba také prakticky zároveň vyslovili: “uzené mandle”, čímž mi usnadnili dešifrování chuti. Ta je zakouřená, kořeněná, s citrusy, lineckým cukrovím a zmíněnými uzenými mandlemi. Ty mě provázely i v závěru.
Jak jsem si ji užil: Tato whisky bez uvedeného stáří a síle 54,2% pro mě byla jednoznačně překvapením. Je sice o něco dražší než desetiletá verze, její alternativní chuť si ovšem v budoucnu rád připomenu.
Octomore 10.1
Bratránek mi řekl, že mě nenechá odejít bez toho, aniž bych si dal Octomore. Právě ten totiž stál u zrodu jeho zájmu o kvalitní alkohol. Ač bych raději vyzkoušel Octomore s vyšším desetinným číslem, spokojil jsem se s jedinou verzí, která byla aktuálně na skladě, tedy 10.1.
První dojmy: Whisky s obsahem alkoholu 59,8% se všude na internetu prezentuje jako silně zakouřená. O to více mě zaskočilo, jak decentně dává rašelinu na obdiv. To opravdu nebyl žádný Ardbeg či Laphroaig. K jemnému kouři se v aromatu přidává koření a kupa ovoce. Chuť je opravdu vymazlená, velmi jemná, kdy se s kouřem snoubí broskve, jahody a dub. Zmíněné chutě se na jazyku krásně harmonicky proměňují, v dozvuku zůstává chuť kávy a dubu.
Jak jsem si ji užil: Jedna z těch lahví, kterou si vzhledem k ceně už jen tak nepořídíte. O to raději jsem byl, že existuje bar jako 2to2, ve kterém si ji můžu za 199 Kč vychutnat. A věřte, vychutnával jsem ji dlouho.
Závěrem
Moje první setkání s whisky z Japonska, cask strength z Taiwanu, překvapení od Ardbegu a legendární Octomore. Přesně s těmito zážitky jsem spokojeně opouštěl Ostravský 2to2. Je trochu škoda, že bar neprovádí pravidelné obměny aspoň malé části nápojového lístku. Osobně by to pro mě bylo největším důvodem se do baru vracet pravidelně. Jinak lze ale návštěvu jen doporučit. Nabídka je netradičně široká a výsledná cena vzhledem k zážitkům, které si odnesete, více než příznivá. Na své si zde přijdou všichni. Kdo neholduje destilátům, může si dát víno, pivo, nebo míchaný drink. Taktéž nabídka nealkoholických nápojů je štědrá, a ani u nich nepřeplatíte. Tak hurá do Ostravy.